čtvrtek 14. listopadu 2013

Miluju tě

Nikdy jsem neměla větší potíže něco vyslovit. Přiznat se k hrůznému činu, odmítnout kousek dortu, trochu si podrbat pár lidí, to klidně a bez problémů, ale tyto tři slova mi nějak nejdou. Poslední, neúspěšný pokus, dopadl tak, že jsem se nadechla a při psychycké přípravě se ve mně něco seklo, usmála jsme se a nechala to raději plavat. Nutno podotknout, že jsme se při té přípravě také slušně zapotila a srdce se mi rozeběhlo zběsile vpřed. A navíc moc dobře vím, že v tom nejsem sama.

Tak mě napadá: Proč máme takový problém ty tři slova dostat ven?

Nechce se mi to zde zdlouhavě rozebírat ve stylu známých psychologů, protože na to je příliš pozdě a můj mozek pomalu ale jistě vypovídá službu. Udělejme si jen rychlý, krátký rozbor!

MILUJU TĚ
výslovnost: mi-lu-ju-tě
kdy se to dá říci? ve správný okamžik
komu? někomu, koho milujete
proč? protože to tak cítíte

A už se dostáváme k jádru pudlíka. Někteří z nás ztroskotávají již na výslovnosti, ale to je jen mizivé procento. Tím jsem si jistá. 
Další problém je ten, že nám chvíle, kdy to vyslovit, přijde neustále nevýjmečná. Přijde nám, že není ten pravý čas to vyslovit. V obýváku, kuchyni, ložnici, venku... Stále nějaké chyby! Málo květin, málo svíček, málo romantické hudby, moc lidí okolo, málo ticha, moc hluku,... Zkrátka nejsme nikdy spokojeni a podle toho to také dopadá - Žádná slova nejsou slyšet.
Následně je možností i to, že nemáme někoho, komu tuto magickou trojici vyslovit. Ovšem my je máme! i když si to možná nepřipouštíme... Ale věřte mi, že to potěší každého. Například to zkuste někdy říci rodičům. Jejich reakce zahřeje u srdce víc, než nejlepší čaj zahřeje v žaludku. A navíc vás neodbijí pouhým "Já tebe taky.", nýbrž to formulují jako celistvou větu, jenž dává bez problémů perfektní smysl a vyvolá úsměv.
A pokud si nejste jisti, že to opravdu cítíte, zkrátka to neříkejte. Tahle tři slova jsou poslední dobou vyslovována možná až moc, většinou ironicky a ztrácejí význam. Kdo by vlastně věřil, když tohle zaslechne, že je to myšleno vážně a upřímně? 

Pár rad závěrem: Dejte si záležet na tónu hlasu, výslovnosti, výrazu a pečlivě vyberte, kdo si zaslouží, aby jste ho obdařili vyznáním hluboké lásky.

2 komentáře:

  1. já, když to kupříkladu řeknu mamce, tak se na mě divně podívá a zeptá se mě, zda jsem něco neprovedla. :D haha, mami, ne! tvoje dceruška tě miluje i bez toho < to mi nikdy neuvěří. :D
    Už jsi to mimochodem řekla? Nebo ne? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Maximálně mamce, dál jsme se zatím nedostala :) pokaždé se nějak zaseknu a ne a ne se pohnout dál... Největší výkon byl, že jsem se usmála... :D

    OdpovědětVymazat